Čertovské pohádky

Bertík ve škole

Žila, byla jedna čertovská rodina. A v té rodině žil malý čertík Bertík. Jednoho dne Bertíka napadlo, jaké to asi je chodit do školy, učit se a psát? Proto se šel zeptat maminky, jestli by mohl aspoň na jeden den jít do školy. Maminka mu řekla: "Ale Bertíku. Už jsi někdy viděl čerta, jak se učí? No to přece nejde." Bertík byl z toho smutný. Chtěl se učit, umět číst, psát a počítat, ale copak to šlo? Proto si sedl na pařez a začal brečet. Najednou za ním přišla nějaká lidská babička a řekla: "Bertíku, neplakej. Vždyť je na světě plno horších věcí." Bertík se lekl, podíval se na babičku a zeptal se: "Vy mě znáte?" Babička se usmála a odpověděla: "Ovšem, že tě znám. Tebe zná každý. Jak v pekle, tak i na zemi." Bertík se tomu divil, ale pak se zeptal: "A myslíte, že bych mohl někdy chodit do školy?"Babička se usmála a řekla: "Bertíku, jsi čert a čerti do školy nechodí. Ale jestli chceš, můžeš se tam jít podívat." Bertík přestal plakat a řekl: "Tak jo." A šli. Šli a šli, až došli k velkému domu, jaký Bertík v životě neviděl. Babička otevřela dveře a vešla dovnitř. Bertík zůstal stát před školou a díval se do oken na pana učitele, jak učí děti psát, číst, počítat a všechno, co chtěl umět. Bertík si ani nevšiml, že na něho volá babička. Byl jako omráčený. Díval se a díval, až cítil, jak s ním někdo cloumá. Byla to babička a k tomu ještě říkala: "Bertíku! Bertíku! Prober se, musíme jít." Bertík zamrkal a řekl: "Proč se nemůžu učit jako ostatní děti?" Babička mu na to neodpověděla. Vzala ho za ruku a spolu vešli do školy. Šli po schodech, až došli k jedné třídě. Babička řekla: "No teď už jen zaklepej, pozdrav a řekni, že se chceš jen podívat, jak se děti učí." Bertík teda zaklepal, otevřel dveře a všechny děti vykřikly hrůzou. I pan učitel se lekl. Bertík koukal s otevřenou pusou a vykoktal ze sebe: "Já-já-já se chci jen podívat na děti. Na děti, jak se učí." Pan učitel se zeptal: "A do jaké třídy chodíš?" Bertík odpověděl: "Já nechodím do školy." Pan učitel k němu přišel, vzal ho kolem ramen a posadil ho vedle jedné holčičky. Holčička Terezka se ho hned zeptala, jak se jmenuje a Bertík jí odpověděl. Bertík byl rád, že si za tak krátkou dobu našel kamarádku. Pan učitel došel k tabuli a začal na ni něco psát. Potom se zeptal, co to slovo znamená. Všechny děti se hlásily kromě Bertíka. Pan učitel se toho všiml a vyvolal ho. Bertík řekl, že neumí číst. Pan učitel si povzdechl a řekl: "No tak pojď se mnou." Bertík teda vstal a šel za panem učitelem. Ten otevřel dveře, vyšel na chodbu a šel po schodech dolů. Bertík ho nespouštěl z očí a šel pořád za ním. Pan učitel se pak zastavil u nějakých dveří a řekl: "Bertíku, tady teď budeš chodit. Pan učitel zaklepal na dveře, otevřel je a chvíli něco říkal paní učitelce. Potom postrčil Bertíka do třídy a zavřel za ním dveře. Paní učitelka řekla Bertíkovi, ať řekne všem, jak se jmenuje a co rád dělá. Bertík to udělal a paní učitelka ho posadila vedle kluka, který se jmenoval Tomáš. Pak dala Bertíkovi sešity, učebnice a všechno, co potřeboval. A od té doby chodí Bertík do školy každý den, pilně se učí a má samé jedničky. A maminka? Ta byla nakonec ráda, že Bertík chodí do školy.

Čerti ve škole

Jednoho jarního dne se čerti rozhodli, že si udělají vlastní pekelnickou základní školu. Lucifer rozdal všem práci. Za dva dny měli čerti školu hotovou. Ve škole měli udělané tři učebny a v každé učebně se učili něco jiného. Nejvíce byl šťastný čertík Bertík. Ten do školy chodil strašně rád. Každý den když přišel domů, vykládal mamince, co dělali ve škole, zpíval ji čertovské písničky a taky ukazoval, jak už umí počítat. Jediné, co Bertikovi nešlo, byla hodina tělesné zdatnosti a šikovnosti. V hodině se mu nic nedařilo, když běhali, byl vždycky mezi posledními. I některé holky ho předběhly a byly lepší. Bertíka to strašně trápilo, v počítání, zpívání byl sice nejlepší, ale i tak ho trápilo, že je v něčem nejhorší. V pátek když Bertík přišel do školy, mu učitel oznámil, že příští měsíc budou závody šikovnosti a zdatnosti. Bertíka překvapilo, že mu to pan učitel vůbec říká, když je tak nešikovný. A proto se ho zeptal, jestli s ním na závody počítá. Učitel mu řekl, že jestli bude trénovat a snažit se, všechno se zlepší a závodu se bude moct zúčastnit. Bertík mu poděkoval a slíbil, že na sobě bude pracovat. Hned odpoledne, když přišel ze školy, si napsal plán na každý den, aby trénink na závody opravdu nepodcenil. V sobotu ráno hned vyběhl na Čertovskou skálu a odpoledne pak na louce dělal kotouly, hvězdy, stojky a různé cviky. V neděli pak šel spolu se svým tatínkem do městské čertovské posilovny. Uběhl týden a na Bertíkovi začala dřina být poznat. Nejen, že ve škole nejlépe počítal a zpíval, ale už nebyl ani nejhorší v hodině šikovnosti a zdatnosti. Týdny běžely a ani se Bertík nenadal a přišel den, kdy mu učitel měl říct, jestli na školní závody půjde. Učitel Bertíka pochválil a řekl, že s ním určitě počítá. Bertík měl strašnou radost. Když přišel domů ze školy, tak si ještě rozcvičil a šel spát, aby byl na závody pořádně přichystaný. Na závodech se Bertíkovi dařilo. Dokonce se jako jediný z jejich třídy umístil a byl na krásném třetím místě. Nejen, že měl strašnou radost, ale získal tím spoustu nových kamarádů, a taky i čertice se po něm koukaly. A už se mu nikdy nikdo v hodině šikovnosti nesmál. Bertík byl totiž ve všech předmětech nejšikovnější.

Čerti ve škole

Ahoj, já jsem čert Honza, no vlastně napůl čert. Protože můj táta je čert a moje mamka je člověk. Bydlím v malé roztrhané chaloupce uprostřed menšího lesa. Do školy chodím do lidské, protože nemám rohy po tátovi, ale jsem celý po mámě, ale mám rysy správného pekelníka. Ve škole nikdo neví, že je můj táta pekelník. Ve škole mám dva nejlepší kamarády Frantu a Karla, s kterými se bavím nejvíce, a děláme pořád lotroviny. Jednou jsem koupil projímadlo a dal jsem ho našemu zeměpisáři do kafe. Ha! To jste měli vidět, jak běžel na konci hodiny na záchod. Nebo jsme vzali školníkovi žebřík, když byl na střeše a opravoval komín. S Frantou a Karlem se moc nemáme do učení. Spíš nás baví štvát učitele a občany našeho malého, ale přesto malebného městečka, které sídlí v údolí dvou vysokých hor. Minulé pololetí jsem propadal ze čtyř předmětů. Tak mi rodiče řekli, že se musím snažit nebo mě dají do čertovské školy a to bych já nedal. Jeden měsíc se mi moc nechtělo, ale další měsíce jsem se učil pořád, abych nepropadl. Jednou jsem šel ze školy domů a potkal jsem čerta, který byl zaklíněn pod kamenem. Pomohl jsem mu a on mi pomohl s učením a naučil mě i pár věcí navíc. Jmenoval se Alfons a seznámil mě s jeho kamarády a já je pak seznámil s mými kamarády. Byli jsme jedna velká parta kluků i čertů a dělali naschvály druhým. Já se zlepšil a dotáhl jsem to na dvě jedničky a dvě dvojky. A byla veliká oslava a všichni mi gratulovali.

Čerti ve škole

Za patero horami a patero řekami žili, byli dva malí čertíci Hugo a Kvido. Žili v malém, ale útulném peklíčku v Národním parku Šumava. V pekle žilo asi 500 čertů. Hodně malých čertíků chodilo do školy a to Hugo a Kvido chtěli taky, ale ještě nemohli, protože byli moc malí. Teda alespoň si to jejich maminka myslela. Jednou jak se šli s maminkou projít, tak šli kolem čertovské školy a u ní stál pan Lucifer, ten největší čert z pekla. A maminka se divila, co se děje, že u školy stojí pan Lucifer. Čertíci nemeškali a rozběhli se ke škole a ptali se pana Lucifera, co se děje. On jim odpověděl, že se malí čerti zapisují do první třídy. ,,Nechtěla byste je taky dát do školy?" zeptal se Lucifer maminky. ,,Ano, ráda, ale nejsou ještě moc malí?" odpověděla maminka. ,,Ne, kdepak, to už by měli být ve škole. Rychle běžte dovnitř, ať na ně zbude v lavici ještě nějaké místo," řekl Lucifer a hnal čertíky dovnitř. Když vešli do školy, uviděli hodně dětí, jak malých, tak velkých. Kráčeli dlouhou chodbou, pozorovali obrázky na zdech a prohlíželi si různé dětské výtvory na nástěnkách. Moc se jim to zalíbilo, už se nemohli dočkat třídy, kde na ně čekala paní učitelka, která je usadila do lavice. V lavici dostali úkoly, které se týkaly různých slovních hříček, hádanek, počítaní číslic. Čertíci se taky museli umět podepsat. Pro Kvída to byl sice nadlidský výkon, ale jeho snaha byla oceněna maminkou ve formě velkého lízátka. Pro Huga to byla procházka růžovou zahradou, jelikož byl svědomitý a pečlivý po mamince, žádná zkouška mu nedělala problém. Po absolvování všech testů šli čertíci domů, kde jim maminka udělala jejich oblíbené palačinky. Za pár dní dorazila do schránky obálka s oznámením, že čertíky vzali do Čertovské školy. Všichni z toho měli ohromnou radost a maminka čertice byla na Huga a Kvída moc hrdá.

Čerti ve škole

Čerti ve škole začínají přibývat až v modernější době. Kdysi dávno ve školách byl klid, protože učitelé měli právo čerty za lumpárny uklidnit fyzicky. Po nějaké té době oznámil sám velký Lucifer rohatý, že se školy od dávných dob hodně změnily. Školy jsou už skoro všude, kluci a holky chodí do jedné třídy, ale to nejdůležitější je, že už učitelé nesmí čerty krotit fyzicky. Proto Lucifer rohatý svolal všechny čerty. Řekl jim, ať se rozdělí na tolik stejných skupin, kolik je v České republice škol. Nařídil jim, ať vtrhnou do škol, začnou tam dělat nepořádek, křičet o přestávce, žvýkat v hodině a hrát na mobilu. Čerti ve škole zjistili, že to zas taková pohoda zlobit nebude, protože učitelky místo facek začaly dávat zápisy, dvojky a trojky z chování. Někteří čerti to vzdali a zalezli zpátky do pekla, ale většina zůstala. Díky tomu přibývá tříd se zlobivcema a nevychovanými čerty. Občas už se některá učitelka neudrží a i přes zákaz nějakou tu facku rozdá a já se jim ani nedivím.

ČERT UČÍK

Bylo jednou jedno peklo, kde se nacházela čertovská škola. Čert Učík celou hodinu zlobil, tak dostal domácí úkol. Musel donést jeho nejoblíbenější věc. Donesl si pekelnou hůlku a tu musel odevzdat paní učitelce s tím, že když se nebude učit a bude zlobit, tak jeho hůlku dostane dítě lucifera. Učík chtěl svou hůlku zpět, proto se musel učit, jenže to pro něho byla nuda. Musel jít za svou maminkou a ta se s ním učila. Čertík se přestal se všemi bavit a o přestávkách se jenom učil. Paní učitelka byla šťastná, jenže nevěděla, co Učík udělá. Jednoho dne totiž udělal ošklivou věc. Dal paní učitelce do kafe popel. Paní učitelka byla velmi naštvaná, tak šla za luciferem, ať dá Učíkovi trest. Učíkovi odebral pekelný ocas a růžky, musel jít na lidskou zem mezi smrtelníky, kde musel chodit do školy. Musel splnit 5 úkolů - první úkol byl ten, že musel splnit dobrý skutek. Na cestu dostal od lucifera 20 galonů, potkal starou paní, co měla velkou žízeň. Učík jí koupil vodu, čili už měl jeden skutek hotový. Chyběly mu 4 úkoly. Čtvrtý úkol byl ten, že musí dostat jedničku z tělocviku. Jenže mu tělocvik moc nešel. Takže to byl pro Učíka těžký úkol. První hodinu dělali kliky, ty zrovna uměl, takže dostal za jedna a třetí úkol byl ten, že musí přeskákat v pytli Ostravské náměstí. Tento úkol také splnil, ale co druhý úkol - ten už byl pro čertíka těžší, že musí naučit celou jeho třídu abecedu. Učík ji moc neuměl, ale také to zvládl. Ale poslední úkol - ten byl už fakt moc těžký. Musel totiž smazat každou hodinu v každé třídě tabuli, ale čertík to zase splnil, takže mu znovu narostly rohy a ocas. A najednou se propadla zem a Učík spadl zpátky do pekla. Jenže druhý den musel znovu do pekelné školy. Už věděl spoustu nových věcí a 4. třídu vyšel s vyznamenáním. Každý rok až do 9. třídy, potom šel na čertovské gymnázium, potom se přihlásil na vysokou školu, kde také vyšel s vyznamenáním a dostal zpět svou magickou hůlku