Další úvahy 2

Čím je mi můj bratr / moje sestra

Moje sestra je mi už od mého narození nejlepší kamarádkou. Vyrůstala jsem s ní, smála jsem se s ní, utěšovala ji a vždy pro mě znamenala hrozně moc. Myslím si, že čím jsme starší, tím více si rozumíme a máme hezčí vztah. Čím ještě je mi moje sestra? Moje sestra je mi inspirací. Vidět ji, jak na sobě pracuje a jak má daný cíl, kterého chce dosáhnout, ve mně probouzí, že bych taky jednou chtěla mít nějaký cíl. Moje sestra je strašně silná osoba, která tady vždy byla pro mě, aby mi pomohla. Znamená pro mě neskutečně moc. Nevím, co bych dělala, kdybych ji neměla, kdybych neměla někoho, s kým si promluvit tak jako s ní, kdybych neměla někoho, komu se můžu vybrečet na rameno. Opravdu bych bez ní už nemohla být. Občas je sice tak moc otravná, že bych ji nejraději zabila, ale i přes to bych ji nikdy nevyměnila. Je to nejkrásnější, nejhodnější a nejlepší holka na světě. Vždycky se s ní tolik nasměju, že pomalu brečím smíchy. Máme spolu za těch necelých 15 let hodně zážitků, na které nikdy nezapomeneme. Vždycky ji budu milovat.

Moje sestra je mi hodně blízká a důležitá osoba. Mám ji rád, nejen kvůli tomu, že mi pomáhá s věcma do školy, ale i kvůli tomu, že se s ní nikdy nenudím. I když měla hodně práce, vždy mi pomohla a toho si moc vážím. V čem mi pomáhá? Pomáhá mi jak v osobních věcech, tak i ve škole. Pomáhá mi se slohovými pracemi, se zapamatováním nějakých vzorečků a podobně. A pomáhám jí já nějak? Ano pomáhal jsem ji, když dělala testy do práce z matiky, zapojila do toho celou rodinu. Byla to sranda. Třeba když jsme byli doma sami, tak jsem měl o zábavu postaráno. Vždycky mi pekla muffiny, buchty a takhle si mě rozmazlovala. Ale teď se odstěhovala a je to doma nuda, nemám s kým kecat o kravinách, hrát na xboxu a sledovat náš oblíbený seriál. Ale občas přijede na víkend, tak je to zpestření víkendu.

Už od chvíle, co jsem svého brášku uviděla v porodnici, jsem věděla, že to pro mě bude nejdůležitější osoba. Nejen že je to můj bráška, ale je to taky můj nejlepší malý kamarád, jakého jsem si mohla přát. I když na něho občas žárlím, nikdy bych ho nevyměnila. Můj bráška je sice o sedm let mladší než já, ale to vůbec nevadí, protože i tak máme spoustu společného. Oba sportujeme a chodíme na fotbal. Myslím si, že jednou budu bráchova velká opora jak ve sportu, tak i v jiných věcech. Taky se těším, až budeme oba trošku starší a brácha bude řešit i holky. Chtěla bych s ním udržet takový kamarádský vztah, jaký máme teď. I přes všechny hádky a škádlení tady můj bráška vždycky pro mě byl. Když mi není dobře, vždycky přijde a přitulí se za mnou. Doufám, že mu to jednou budu moct všechno vrátit a taky mu pomoct. Přeju si, aby byl v životě šťastný a splnil se mu jeho hokejový sen. Svého brášku miluju nejvíc na světě a nikdy o něho nechci přijít.

Jaká bych nechtěla být

Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela, Takže bych asi nechtěla být až moc sebevědomá. Přítomnost nějakého až moc sebevědomého člověka mi není moc příjemná. Hlavně když pořád říká, co ON udělal. Jaký je borec a ve všem je právě on nejlepší. Skutečnost je ale jiná. Znám pár takových lidí a upřímně... nemám je moc ráda. Ve většině případů si myslí, že se svět točí kolem nich. Ale na druhou stranu dost sebevědomí může i někomu prospět. Tak třeba sportovcům. Musí si věřit a nevzdat tu výzvu, do které se pustili. Musí sami sebe povzbuzovat. Samozřejmě jsou tady i fanoušci, kteří daného člověka povzbuzují. Můj názor je ale takový: nemám ráda až moc velké sebevědomí.

Co mi škola dala a nedala

Když jsem přišel do první třídy, myslel jsem si, že to bude sranda a pohoda. Ale bylo to úplně naopak. V první třídě nám říkali: "Škola hrou." Spíš je to škola utrpení. Na prvním stupni byly docela jednoduché počty a příklady, ale teď si myslím, že je to ještě horší než předtím. Na druhém stupni to bylo ještě v šesté třídě dobré. Když začala sedmá třída, tak jsem si myslel, že umřu, anebo skočím z okna. První to začalo matikou, to jsou samé písemky z rovnic, rýsování, procenta. Kdo tohle vymyslel? Kdo kdy v životě bude třeba potřebovat 2x - 8 + 4x? Nebo chemické prvky, proč se to musíme učit na základce, když to stejně zapomeneme, když nepůjdeme na nějakou střední školu s chemií. Pořád se učíme kraviny a myslím si, že to k ničemu není. A ještě k tomu zavedli 9 roků školy, proč nemohlo zůstat 8 roků a ještě k tomu se učíme do 3 hodin v pondělí a ve čtvrtek, pak se člověk nestíhá učit. Ale jedno se musí nechat, naučila mě psát a počítat.