Naše třída před zrcadlem
V naší třídě je každý odlišný. V první třídě byl každý takový tichý, nikdo nikoho moc neznal. Postupem času jsme si padli do noty. Na prvním stupni nás měli za nejhodnější třídu. No a začal druhý stupeň. Šestá třída, kdy přišly děcka z Trojanovic. Ze začátku to bylo, jak kdyby tu byli rozdělení Frenštát a Trojanovice. V sedmé třídě byl lyžák a všechno bylo fajn. Všichni jsme se sblížili. V osmé třídě je to fajn, ale občas na sebe žalujeme. Ale třídu bych nevyměnila.
Od začátku 1. třídy se měníme, někdo odchází, někdo přichází... Já třeba přišla až ve 2. třídě... Od 2. stupně už začínáme dospívat... A v 8. třídě se už začínáme dost stmelovat... Už se i dost bavíme holky s klukama... Dříve to tak nebylo... Otázkou je, jestli se budeme stýkat, i když vyjdeme základku, jestli nám to vydrží... Jen mi přijde škoda, že na sebe některé věci bonzujeme... Jakože bylo by i dobré, abychom se shodli i na více věcech... Ale jsme každý hodně odlišný... Když nedělá někdo extra problémy, dá se vyjít.
Kdybych se podíval na naši třídu, tak bych si myslel, že jsme s prominutím úplně blbí. Ale opak je pravdou. Naše třída je svá a to je dobře. Někteří se chovají jako malé děcka, otravují učitele a jsou oblíbení u spolužáků. Naše třída je osobitá, vším zajímavá, hyperaktivní, drzá a další takové výrazy. Naše třída se jeví jako nepořádná a nevychovaná. Proč se tak jevíme? Asi proto, že chceme být zajímaví. Myslím si, že se s některými lidmi budu stýkat, i když vyjdeme základní školu.
Když se nad tím zamyslím, tak mi naše třída přijde celkem v pohodě. Sice tady jsou některé zvláštní stvoření, ale zatím je to fajn. Jsme vlastně něco jako "rodina". Jsou tady jisté věci, o kterých je lepší pomlčet. I přes ty všechny problémy jsme dobrý kolektiv. Máme tady i pár šašků, kteří mě dokážou rozesmát. Je tady i pár individuí, kteří mě dokážou hodně naštvat. Až vyjdu základní školu, tak si myslím, že mi naše třída bude chybět.
Když se zamyslím, jaká třída jsme byli ještě před lyžákem, tak teď je to úplně jinak. Po lyžáku jsme se všichni sblížili a více jsme se začali bavit. I když jsou některé situace, kdy někteří nadávají na druhé, tak se to stejně všechno vyřeší. Myslím si, že i když nejsme nejchytřejší ani nejhodnější třída, jsme fajn třída. Do jiné třídy bych nechtěla. Taky od té doby, co nemáme telefony, je ve třídě větší sranda. Naši třídu mám ráda takovou, jaká je. Snažím se vycházet se všema, i s těma, co jsou úplně jiní než já.
Naše třída je poskládaná z 15 kluků a 8 holek. Podle mého názoru jsme docela dobrý kolektiv. Občas děláme problémy, ale ve většině je vyřešíme. Jestli jsme hluční? Ano jsme a myslím si, že to učitelům hodně vadí. Jsme na sebe celkem hodní. Myslím si, že občas se ve třídě dokážeme hodně pohádat, ale to jsou maličkosti. Paní učitelka třídní dostane na výletě zabrat, jelikož s náma někam jít je hodně těžké. Ale zažije s náma dost srandy. Samozřejmě jsme vtipná třída. V hodině moc nevnímáme a spíš si povídáme, anebo si děláme věci, které bychom opravdu neměli. Ale tak to u nás prostě chodí. Jestli jsme se tak rozuměli i kdysi? Když k nám v 6. třídě přišli noví lidi z Trojanovic, tak jsme si vůbec nerozuměli a spíše jsme byli takoví, že Trojanovice se bavily mezi sebou a my z Tyršovky stejně. O nějakou dobu později jsme se začali bavit tak nějak normálně. A myslím, že jsme se stmelili až v 7. třídě na lyžáku. Od té doby držíme spolu a jsme hodně dobrá třída, která mi bude chybět, až odejdeme na střední školy.
Když se podíváte na naši třídu, pomyslíte si, že jsme hluční, a je to celkem pravda. V hodinách občas hodně kecáme, jsme někdy drzí na učitele a máme na zemi různé papírky a jídlo. Každý v třídě je jinačí, někteří se rádi předvádějí, jiní zase rádi chodí k tabuli a někteří si rádi dělají věci dopředu např. v matematice. Vymýšlíme různé blbosti a smějeme se všemu.
My jsme tak trochu švihlí, ale myslím si, že to moc vidět není, jenom někdy. V 6. třídě jsme se neměli moc rádi a vůbec jsme se neznali. Po roce jsme si začali rozumět. Teď tento rok už nikdo nenadává a mají se všichni rádi. V naší třídě je hodně lidí, kteří jsou šprti, ale také jsou tady i ti, co se moc neučí. Doufám, že to tak už zůstane. Kdyby se to změnilo, tak už by tady nebyla sranda.
Naše třída se hodně mění, kdysi byla hodná, neuřvaná, ale teď je naopak uřvaná. Já si myslím, že když teď někteří jedinci odejdou a další zase propadnou, malinko se nám ta třída opraví. Je to snad jen otázka času.
Když se zaměřím na naši třídu, tak vidím žáky, kteří se svými vlastnostmi velice liší. Někteří jsou chytří, někteří drzí, někteří moc chytří nejsou a někteří jsou zas úplně jiní. Ale každý je svou vlastností jedinečný a výjimečný. Každý kdo vejde do naší třídy, tak si pomyslí, že jsme snad nejhlučnější třída na Tyršovce. Jsme charakterističtí našimi hláškami a drzostí v hodinách. Samozřejmě nesmí chybět ani pořádná legrace o odpoledních přestávkách, např. stříkání vody z lahví a tak podobně. Otázkou je však: Co budeme dělat v budoucnu? Na jakou střední školu půjdeme? Co z nás vyroste? Jsou tady žáci, kteří na budoucnost myslí a snaží se, jenže jsou tady i ti, kterým je všechno jedno. O naší třídě si myslím, že jsme v pohodě kolektiv, ale možná bychom mohli spravit naše chování a vyjadřování.
.