Týden do přijímaček

Trochu se bojím, ale snažím se nestresovat.

Moje pocity jsou čím dál tím horší. Jsem víc a víc nervózní, ale ne z písemných testů, ale z těch fyzických.

Jako ani nevím proč, ale až tak moc se nebojím. Přitom bych se bát měla, protože jsem se úplně vykašlala na učení.

Jsem docela hodně nervózní a mám pocit, že nic neumím.

Nevím proč, ale nějak to ze mě opadlo... Ale myslím, že nervy a deprese teprve přijdou.

Připadám si jako v nějakém hororu: strachu maximum, vědomostí minimum.

Začínám se čím dál tím víc bát. Asi půjdu skočit. Už z toho nemůžu.

Týden před přijímačkama se cítím hrozně. Pořád nad tím, musím přemýšlet. Těším se až už to budeme mít za sebou a budeme vědět, jak to dopadlo.

Nevím, nechce se mi je dělat, nejraději bych na to "hodil bobek", jak se říká.

Je to stres. Už se to blíží čím dál víc... a když si představím, že to o tomto čase budu dodělávat testy z češtiny, tak je mi docela zle. Ale řeknu si, dopadne to tak, jak má. Nějak to napíšu, a když se nepovede, tak se svět nezboří.

Týden před přijímačkama už se cítím dost ve stresu. Bojím se, že tam bude velká konkurence a nedostanu se.

Jsem sice už hodně nervózní, ale snažím se nestresovat. Ale i přesto se hodně bojím.

Jsem teď v polovičních nervách, o víkendu se to podle mě zdvojnásobí.

Já budu pěkně brečet. Fakt se bojím těch přijímaček. Ale má to jedno plus... A to je, že hned po přijímačkách na tu školu fakt kašlu jako polovina naší třídy... Bojím se, ale snad to nějak udělám.

Oproti minulého týdne se cítím strašně. Mám dost velké stresy a každým dnem mám pocit, že jak budu mít přijímačky před sebou, tak budu mít okno.

Týden před přijímačkama jsem docela nervózní a ani si neuvědomuju, že už je to za týden...